Je nás něco přes pětatřicet. Věkový rozptyl od dvaceti do takových let, o kterých se u dam už nemluví. Každý jiný. Každý s vlastním tempem, náladou i životem za dveřmi výrobny. A přesto se každý den potkáme a začneme dělat to samé – svačiny pro hladové krky, které si je koupí cestou do práce, domů, na poradu nebo na oslavu.
Firma prošla generační výměnou, ale lidé zůstali. Někteří jsou s námi přes dvacet let. Pamatují si jiné ceny, jiné obaly i jiné časy. Jiní přišli nedávno a učí se za pochodu. A pak jsou tu naše nejstarší dámy. Ty, které by už dávno mohly být doma. Jenže místo toho sedí u přepravek a připravují zeleninu, bez které by nebyl salát, obložené vejce ani chlebíček. Jsou tichou jistotou každého dne. A když někdo chybí, zaskočí. Ne proto, že musí, ale protože jsou zvyklé pracovat.
Součástí týmu jsou tři řidičské posádky, které vyjedou za každého počasí. Déšť, mráz, sníh, horko. Někdo musí být tím spojením, aby se houska se salámem dostala tam, kam má.
A mezitím výroba běží. Někdo přijde pozdě, protože je máma. Někdo spěchá domů, protože je manželka. Někdo řeší rodiče, někdo děti, někdo zdraví. Každý má něco. Výroba se tomu nepřizpůsobí, ale lidé ano. Domluví se, vystřídají, podrží se. Ne vždy bez reptání, ale vždycky tak, aby to fungovalo.
Nejsme michelinská restaurace. Nevaříme degustační menu. Děláme chlebíčky, saláty, plněné bagety, housky, obložená vejce, aspikové výrobky. Pořádné věci. Čerstvé věci. Takové, které by si každý z nás bez váhání vzal domů.
A protože to celé stojí na lidech, občas se stane chyba. Někde chybí okurka. Někdy je něco špatně zabalené. Někdy se zelenina rozhodne, že se dnes bude chovat jinak než obvykle. To se stává tam, kde se pracuje ručně. Důležité je, že si toho někdo všimne a příště to uděláme lépe.
Únor je pro nás připomínkou, že firma není název nad dveřmi. Je to třicet pět různých povah, životních příběhů a zkušeností, které se každý den potkají u jednoho cíle. Připravit něco obyčejného tak, aby to bylo dobré.
Nejsme dokonalí. Jsme lidé. A právě proto to funguje.