Nešli jsme cestou mořských ryb. Ne proto, že bychom s nimi měli problém, ale po zhlédnutí dokumentu od Davida Attenborougha jsme se rozhodli zůstat blíže domácím zdrojům. A tak bereme ryby ze sádek Colloredo-Mannsfeld spol. s r.o. ve Zbirohu a snažíme se je dostat zpátky na náš stůl častěji než jednou v roce.
Základem je kapr (výjimečně amur), kterého většina lidí zná hlavně z Vánoc, kdy by ho raději pustili na svobodu, než ho jedli. V salátu ale funguje překvapivě dobře. I když je výsledná chuť mírně odlišná, než na jakou jsme zvyklí u rybího salátu z mořských ryb. A my vsadili na zvědavost.
Začali jsme třemi variantami salátu. Majonézový, olejový a pepřenky. Každý trochu jiný, ale všechny postavené tak, aby chutnaly známě. Nechceme vymýšlet novinky za každou cenu, když jsou pochoutky, které stačí oprášit. Objednejte a vyzkoušejte sami, jak se nám to povedlo.
Rybí salát je přece jen něco, co funguje od nepaměti. A právě proto jsme zůstali u jednoduchosti, aby první ochutnání nebylo nepříjemným překvapením z podivných kombinací. Jediné, co se u nás stále ještě řeší, je množství hrášku. A i to už máme skoro vychytané.
Do budoucna chceme jít ještě o kousek dál k uzení. Saláty z uzených ryb nebo uzená ryba v aspiku. Nic, co by tu dříve již nebylo. Pro nás je to sice nyní nová věc, ale není to experiment, spíš rozšíření sortimentu. A stejně jako u ostatních výrobků jde hlavně o to, aby to bylo čerstvé, poctivé a dalo se to sníst s chutí, ne jen ochutnat zda „kapr chutná jako bahno“.
Sladkovodní ryby mají navíc jednu velkou výhodu, která se dnes docela hodí. Obsahují látky, které podporují mimo jiné tvorbu serotoninu, tedy to, co má vliv na naši psychickou pohodu. V době rychlého jídla a rychlého tempa to není úplně nepodstatná věc. Někdy se stačí jen zastavit a v klidu si sníst obyčejné dobré jídlo.
Tak ať jsme při jídle šťastní. A uvidíme, jestli si česká ryba najde svoje místo na Vašem stole i mimo Vánoce.
A když vám bude chutnat, udělali jsme to dobře.