Na našem plněném pečivu není nic jinak. Houska se sýrovým dresinkem, salámem, trochou zeleniny a šup do fólie. Nebo bageta s pálivým dresinkem, vepřovým bokem a kyselou okurkou. Někdo si vezme sendvič, jiný tortillu, někdo zůstane u klasiky. Každý podle svého.
Pečivo nám vozí ráno, upečené v noci. Náplně mají svoje dané složení, dresinky si mícháme sami a všechno se dělá ručně. Nic složitého. Občas se objeví něco, co už tu kdysi bylo a zase se to vrátí. Třeba někdy zařadíme retro gothaj s cibulí.
Na luxus si nepotrpíme. Žádný losos, kaviár ani klíčená semínka. Děláme normální svačiny pro normální dny.
Výroba běží od neděle do čtvrtka, aby se to od pondělí do pátku mohlo rozvézt podle objednávek. Dělá se přesně na počet na další den. Když to vyjde, je to dobře. Když ne, musí se pro ten den stopnout objednávání daného druhu. Pečivo si totiž nedopečeme. Odhadujeme podle zkušeností a podle toho, jak to chodí, ale jistota to nikdy není.
Trvanlivost je krátká, žádná „éčka“. Je to jídlo, které má být snědené, ne vystavené.
Vypadá to jednoduše a jednoduché to je. Každý si někdy něco podobného vyrobil doma. Jen ne každý to dělá každý den ve velkém množství.
Jediné, co nám chybí v repertoáru je řízek mezi dvěma chleby, lehce zapařený, s přilepeným ubrouskem a v alobalu. Toto nezbytné kouzlo výletů nemáme, tedy alespoň zatím ne…
Ale všechno ostatní, co se dá vzít do ruky a sníst po cestě, ano.